Katyň

Píše se sedmnáctého září roku 1939. Na železničním mostě stojí davy lidí. Pak zde běží nějaký muž a křičí, že je napadli Sověti. Nastává hromadný úprk.

Prchá i paní Anna s dcerkou Veronikou. Dostávají se až ke kostelu, kde je spousta raněných. Kněz říká, že zajatci jsou na nádraží a Anna se tam ihned vydává.

Její manžel, poručík Andrzej zde je a píše si deník. Chce, aby bylo vše zaznamenáno. Například i to, že propustili vojáky a nechali si jako zajatce jen důstojníky. Nabídku k útěku od své ženy ihned zamítá. Vzápětí je s ostatními převezen do Kozelska.

Andrzejův otec je vysokoškolský profesor a zrovna se chystá na přednášku důstojníka SS Müllera. Nechce se mu, ale musí ukázat, že všichni stojí za děkanem. Přednáška Obersturmbannführera Brunona Müllera je krátká. Je jim lakonicky sděleno, že se stávají zajatci. Jsou nahnáni do aut a odvezeni.

Anna se ukryje u Elzbiety Alexandrovny, manželky polského vojáka Kazimierza Ignatiewicza, kde bydlí i sovětský kapitán Popov. Ten Anně navrhuje sňatek. Ten by ji totiž mohl zachránit před smrtí. Byla by tak totiž oficiálně manželkou sovětského vojáka a ne polského. Anna nesouhlasí. Hned nato sem vrazí sovětské komando a Elzbietu i s dítětem zatkne. I Anna měla být zatčena, ale kapitán dalšímu prohledávání zabrání.

Je jaro 1940 a Anna je v Krakově u matky. Andrzej je stále v zajateckém táboře i s poručíkem Jerzym. Ten mu půjčuje svůj svetr. Do Krakova přichází zpráva z lágru o profesorově úmrtí. A v lágru, kde je Andrzej, vyvolávají první skupinu vězňů. Ti jdou rádi, protože se domnívají, že jdou na svobodu.

19. května 1943. Všude se píše a hovoří o odkrytých masových hrobech. V nich jsou mrtvoly, které se identifikují jen podle maličkostí. Obětí je i generál, jehož ženu nacisté nutí, aby podepsala prohlášení o sovětském zločinu. Ona odmítá.

18.1.1945 strhávají Poláci nacistické symboly. Objevuje se zde Jerzy, ale v sovětské uniformě majora. To je každému divné, protože byl na seznamu zavražděných v Katyni. Jerzy později přizná, že to byl právě půjčený svetr, který zavinil záměnu, a že Andrzej je ten, kdo byl zavražděn. NKVD prý přichází do budovy, kde mají Poláci uschovány materiály nalezené v hromadných hrobech. Je to však jen Jerzy. Ten se také později zastřelí.

Mladý muž Tadeusz se vrací do Krakova, kde míní studovat, ale odmítá napsat nový životopis. V tom původním totiž uvádí otce jako zavražděného Sověty, a to se nelíbí. Když pak strhává sovětský plakát, je nucen se ukrýt. Na svém útěku je však přejet autem.

Ani Agnieszka nevěří sovětské verzi, proto je nařčena z šíření lži. I po ní chtějí podepsat papír, ve kterém by označila za viníky Němce. Ona ovšem také odmítá.

Za Annou přichází žena, která měla přístup ke katyňským nálezům z hromadných hrobů a předává jí deník jejího manžela...