Saulův syn

Hlavní hrdina Saul je členem takzvaného Sonderkommanda, které má na starosti mimo jiné odklízení mrtvých těl vězňů. Saula všudypřítomná hrůza a nelidskost nevyhnutelně otupila. Když však narazí na tělo chlapce, který může a nemusí být jeho synem, rozhodne se, že dotyčného pohřbí. K tomu však musí nejprve sehnat rabína.
Tvůrci Saulova syna zvolili pro svůj příběh netypickou formu - kamera se skoro ani na okamžik nehne od hlavního hrdiny. Divák se tak ocitá v roli jakéhosi mlčícího přihlížejícího, který je na Saula těsně navázán. Někteří kritici tento přístup přirovnávali dokonce k počítačovým hrám. Na rozdíl od nich však forma Saulova syna odsuzuje diváka k naprosté, pro některé možná místy nesnesitelné pasivitě.
Saul prochází táborem a stává se aktérem či svědkem řady situací, z nichž však často vidíme jen krátké výseky. Mnohé ze strašlivého dění v táboře většinu času pouze tušíme v nezřetelném, především zvukem charakterizovaném druhém plánu. Tvůrci tak diváka nenutí, aby se v přímé konfrontaci s odpudivým násilím dojímal či hrozil. Namísto toho po něm chtějí něco emocionálně mnohem náročnějšího - aby si toto násilí sám dokreslil.
Nemes začínal u filmu jako režisérský asistent. Pracoval dokonce i pro velikána maďarské kinematografie Bélu Tarra. Před Saulovým synem natočil Nemes krátkometrážní snímky, přičemž ve svém prvním s názvem Türelem, který se dá do češtiny přeložit jako S trochou trpělivosti, sledujeme úřednici pracující v koncentračním táboře, jež se však o okolní dění jen pramálo zajímá. Její hlavní starostí je brož, kterou zrovna dostala. Dění v táboře na ni však postupně doráží, a když se zvuky světa tam venku stanou příliš nenechavými, je pro úřednici nejjednodušší před nimi prostě zabouchnout okno.
Toto úzké pouto s hrdinou Nemes v Saulově synovi zdokonalil. Před Saulem a jeho situací totiž únik neexistuje. Nelze se tak divit, že mnozí kritici označují snímek za nejnaléhavější výpověď o holocaustu, která kdy byla natočena.