Někdo to rád horké

Chicago v zimě 1929 v časech prohibice

Dva nezaměstnaní muzikanti se připletou do války dvou gangů. Nejsou žádní hrdinové, a tak se rozhodnou zmizet skutečně originálním způsobem - přijmou místa v dívčí kapele, která odjíždí na Floridu. Vidina stovky kilometrů vzdálenosti od válčící mafie se snoubí s příjemnou představou několika týdnů strávených v luxusním letovisku. Že je budou muset prožít v ženských róbách, to se zdá uprchlíkům jako velmi nízká cena za všechny ty klady. Dva mladí muži uprostřed houfu dívčího půvabu... I to stojí za trochu námahy. Režisér Billy Wilder nezapřel v Někdo to rád horké jednoho z nejlepších filmových komediografů. Od první po poslední situaci, přes dialogy až k hereckému vedení je tento film ukázkovou prací, na níž je možno vyučovat, co je to gag, co vtipná replika, co herecká komika. Billy Wilder pracoval dlouho jako scenárista a vždy věděl, jakou cenu má dobrá látka a dialog. V jeho komediích nejsou zbytečné scény ani nadbytečná slova. Vše je přesně načasováno a v perfektním rytmu vedeno od prvního záběru až po závěrečnou pointu.
Vzpomínáte si na poslední scénu? Zatímco si Tony Curtis a Marilyn Monroeová šťastně padnou do náruče (ať jsme chudí, jen když se milujeme), stařičký milionář spokojeně startuje motorový člun a odváží si Jacka Lemmona, který se mu marně snaží vysvětlit, že není tím, za co je považován. „Ale já jsem chlap'" volá nakonec nešťastně a strhává si už tak dost pošramocenou paruku. „Nikdo není dokonalý," odvětí stařík klidně se stále stejně nadšeným úsměvem. Poslední salva smíchu, poslední vtip této neuvěřitelné crazy. Možno vidět jednou nebo desetkrát, umět nazpaměť. Stejně se budete vždycky smát a již předem se těšit na kaskádu převlekových situací, které Tony Curtis i Jack Lemmon zvládají s hereckou bravurou, v níž je správná míra erotického podtextu, nikdy však nepříjemná lascivnost. A jako vždy neskonale půvabná Marilyn Monroeová, projevující svůj ženský temperament a nadání pro komiku s nasazením, které ani po létech nemůže nechat žádného muže chladným. Originál, jemuž Madonnin plagiát nesahá ani po kotníky. Kumulovaný sex-appeal s úsměvem naivní holčičky. Upřímné koťátko, které musíte oddaně zbožňovat a snášet mu modré z nebe. Člověku se nechce věřit, že Marilyn je už řadu let mrtvá a filmu Někdo to rád horké bude co nevidět 33 let.
Ale dosti nostalgie. Vlak odjíždí a Sugar volá ústy Marilyn: „Holky, na třináctce je mejdan!" Na Floridě kvetou bugainvilie a mandloně, hotelový orchestr hraje swing a ze zahradní tančírny zní večerem vášnivé argentinské tango. Všichni gangsteři a nepříjemní šéfové, všechny mlhy a šed' zimních dnů jsou daleko. Máte to také rádi horké?