Oběti a vrazi

Mirek a Jana jsou nevlastní sourozenci, kteří dospívají v dusné atmosféře maloměsta sedmdesátých let. Ohyzdné prostředí, násilnický otec a slabá vyšeptalá matka - nemohou se opřít o nic než jeden o druhého. Spiklenectví se ještě posílí poté, co záměrně odstraní příčku ze žebříku do sklepa a opilý otec si na sklepní podlaze zlomí vaz. Sedláčkové se podařilo vyvořit dvě silné, fascinující figury, osudově spojené vzájemnou přitažlivostí a desítkami ztroskotaných pokusů se z této
závislosti osvobodit. Příběh jejich vztahu sledujeme ve dvou neustále se prolínajících časových rovinách: v době jejich adolescence a počátkem devadesátých let, během posledního pokusu vymanit se z vlivu toho druhého. Dominantní osobností dvojice je Jana: už od raného mládí sexuálně nenasytná, manipulátorská a daleko převyšující okolní maloměstské pokrytectví. Dospívající Janu hraje Monika Hilmerová (Pramen života), která postavě vtiskuje nezávislost, chlad i vášeň mladičké femme fatale. Dospělá Jana (Ivana Chýlková) je žena poněkud unavená a užírající se žárlivostí na bratrův nový 'normální' vztah, jehož počátek sama zinscenovala.
Miroslav je celý život strhován sestřinou osobností, která mu - mimoděk i záměrně - brání začít žít vlastní život. Dospívající Miroslav (Vladimír Škultéty) působí jako tuctový mladíček a nevýrazný hudebník; dospělý Miroslav je muž, jehož léta pokroutila do zapšklého podivínství. Mimořádná kreace Karla Rodena staví na šouravé chůzi a mumlavé mluvě. Jeho hrdina, stále jakoby schoulený do sebe, na první pohled působí dojmem mentálně postiženého. Pozadí pro ústřední dvojici vytváří Veronika Jeníková jako vlídná číšnice, poslední Miroslavova šance, Jan Króner jako Janin novomanžel Josef, Daniela Kolářová v roli vyšinuté matky sourozeneckého páru, Bohumil Klepl coby Janin milenec, kuriózní pražský seladon, Simona Stašová jako místní ochránkyně 'počestnosti' a další.
Velkou roli v Obětech a vrazích hraje východočeská Polička, rodné město Bohuslava Martinů, jehož skladby tvoří hudební doprovod filmu: Miroslav pracuje ve skladatelově muzeu a k vizuálně nejsilnějším scénám patří ty, v nichž na hudbu Martinů imaginárně 'diriguje město'. Třebaže se film odehrává ve dvou epochách, zachovává v kostýmech i dekoracích jednotný styl normalizační zvetšelosti: zchátralé město, ani v devadesátých letech nepoznamenané vpádem barevných fasád, umakartové interiéry, provinční motorák, symbol Janiných sexuálních výletů do Prahy.
Andree Sedláčkové se podařilo víc než jen úspěšný debut: na ožehavé půdě vytvořila strhující drama nevšedních charakterů.