Nabarvené ptáče

Asi desetiletý český chlapec Joska utíká lesem s bílým hranostajem v náruči. Napadnou ho chlapci, kteří ho zbijí, hranostaje polijí hořlavinou a zapálí. Chlapec se probere z bezvědomí... – Marta. Zbité dítě se vrátí na samotu, kde žije se starou tetou Martou. Ta konstatuje, že si to zavinil sám, neměl chodit ven. – Ráno Joska pošle po potoku lodičku, která má místo plachty papír s chlapcovou kresbou rodiny a s prosbou: „Přijeďte si pro mě.“ – Večer kluk hraje v chalupě na piano. Teta má v očích slzy. Když žena druhý den zabije sekerou slepici, musí jí chlapec držet lavor na krev. – Dítě se ráno budí. Vidí tetu sedět na židli s nohama v lavoru. Až večer zjistí, že je mrtvá. Poleká se a upustí petrolejku. Chalupa i s tetou shoří. – Joska se ráno budí na spáleništi. Na nebi přeletí německé průzkumné letadlo. – Chlapec dojde do vesnice. Nepřátelští vesničané ho obklopí s vidlemi v rukách. Zbičují ho za to, že otrávil studny a uřknul dobytek. V pytli ho odnesou k vědmě. Ta potvrdí, že je skutečně upír, a odkoupí ho od nich. Odvede si ho na provaze. – Olga. Ostříhaný chlapec doprovází vědmu a léčitelku Olgu na cestách za nemocnými. Do chatrče se vracejí s výslužkou. Jeden nemocný je nakažený morem. Nákaza se rozšíří po celém kraji. Lidé spalují šaty i mrtvé. Také chlapec onemocní. Vědma ho zakope po krk do země a zapálí kolem něj ohně. Ráno chlapce napadnou vrány. Olga je zažene. – Vesničané uloví velkou rybu. Zatímco vědma ošetřuje zraněného rybáře, chlapec skočí do vody před mužem, který se ho chystal napadnout. Uplave na kmeni. – Mlynář. Dřevo se spícím dítětem se zachytí u mlýnského kola. Čeledín je odnese do mlýna. Mlynář konstatuje, že nalezenec přinese do domu smůlu. Je to podle něj „psí krev“. Nicméně si ho nechá a nutí ho pracovat. Mlynářka dá dítěti věci po synovi. – Mlynář nelibě nese, jak se jeho žena točí okolo čeledína. Chlapec pozoruje, jak ji večer v posteli zmlátí a nadává jí do kurev. Jednou v dešti přinese mlynář v pytli kocoura, který se spáří s jeho kočkou. Při večeři muž napadne čeledína, lžící mu vydloubne obě oči a vyhodí ho ze stavení. V noci si chlapec sbalí věci. Jde pro něco do světnice, kde spí mlynář s mlynářkou. Žena ho posunkem pošle pryč a vzápětí mu přinese plechovou nádobu s ohněm, kterou nosí pocestní s sebou. – Ráno chlapec narazí v lese na čeledína a dá mu jeho oči, které sebral z podlahy ve mlýně, než je mohly sežrat kočky. Muž naříká. – Lech a Ludmila. Chlapec doputuje k ptáčníkovi. Ten se ho vyptává, zda není Cikán a zda se umí pokřižovat. Pak ho u sebe nechá. Dítě s ním pracuje. Musí lézt do korun stromů. Muž hodně pije domácí kořalku, ale chlapec odmítá nabízenou skleničku. Ptáčník v lese vyrývá do stromů nožem znamení proti zlým duchům. Na louce dvojice narazí na nahou ženu Ludmilu s klecí. Ptáčník se s ní pomiluje. Doma se muž těší na to, jak ptáky prodají. – Parta výrostků při návratu z pastvy vidí u starého stromu smyslnou Ludmilu, která je vyzývavě provokuje. Jeden z nich s ní pak souloží. – Ptáčník se opije. Druhý den nabarví ptáka a vyhodí ho do vzduchu. Spolu s chlapcem pak sleduje, jak hejno odlišného jedince uklove. Mrtvý pták spadne před kluka a ten mrtvolku smutně hladí. – Ženské napadnou na louce Ludmilu za to, že spala s výrostkem, a mlátí ji. Ptáčník jí chce pomoct, ale ony zmlátí i jeho a ženu znásilní lahví. – Chlapec doma pozoruje zbitého Lecha, který truchlí u mrtvé Ludmily. Později se marně snaží pomoci mu, když se muž oběsí. Nemá sílu na to, aby ho udržel, ani aby ho odřezal. Zavěsí se na něj. – Dítě vypustí ptáky z klecí a odejde. – Hans. Chlapec v lese najde u rozbitého vozu zraněného koně. Mluví na něj a odvede ho do další vsi. Zvíře si od něj vezme jeho majitel. Chlapec vidí, jak sedlák zapřáhne koně na provazu za spřežení, které se rozběhne a zraněnému zvířeti to zláme vaz. – Do vesnice dorazí tlupa rudých partyzánů. Chlapec je obsluhuje v hospodě, kde opilí muži zpívají. Velitel ho přikáže opít a domluví se se sedlákem. – Ráno partyzáni vyrabují vesnici a odjedou. Bezmocného chlapce odveze na žebřiňáku sedlák, jemuž velitel řekl, že to fricové ocení a že oni tuto vesnici potřebují. – Vesničan doveze dítě do německého tábora. Tamnímu veliteli, feldvéblovi, čte německy z papíru od velitele, že jim dává Žida, kterého chytili v lese. Velitel chce jednoho dobrovolníka. Starší voják Hans pak s lopatou odvede chlapce na konec kolejí a pošle ho pryč. Místo toho, aby ho zastřelil, vypálí jen několik ran do vzduchu. – Kluk v noci spí na stromě. Probudí ho světlice v dálce. – Krajinou jede vlak. Z díry vyražené v dobytčáku vyskakují lidé z transportu. Marně však utíkají. Vojáci po nich z vlaku střílí. Chlapec to pozoruje z lesa. Vesničané pak olupují mrtvoly. – Jeden z Němců, kontrolujících mrtvé u trati, cynicky zabije matku i její malé dítě. Chlapec se přehrabuje v kufru jedné z obětí. Najde v něm kus chleba a rodinnou fotografii, podobnou té, kterou měl u tety. Pak narazí na svého zraněného vrstevníka. Ten zemře a on si vezme jeho boty. Prchá před vojáky vzrostlým obilím a ocitne se u dalšího zraněného staršího Žida. Vzápětí ho srazí rána pažbou. – Kněz a Garbos. Vojáci dovezou na náklaďáku oba zajatce do města. Tady je v davu napadne rozvášněný muž, ale zasáhne kněz. Němci odvlečou dvojici na nádvoří velitelství. Esesák tu zastřelí zraněného Žida, který mu před smrtí nadává do sviní. Chlapec v sebezáchově začne Němci leštit boty a ten přikáže vyhodit ho. Dítěte se ujme kněz a odveze ho do venkovského kostela. Modlí se s ním před oltářem a říká, že mu věří. – Chlapec dělá při mši ministranta. Všimne si ho bohabojný Garbos. Nemocný kněz odveze dítě k němu do osamělého stavení a na rozloučenou mu dá křížek. Garbos ví, že je chlapec na cestě domů, ale ten neví, kde to je. Zdánlivě vlídný muž v noci svěřence znásilní. – Chlapec pomáhá v lese Garbosovi pálit kořalku, ale odmítá ji pít. Když při tom vylije omylem vodu, muž ho surově zmlátí. Dítě musí dřít a snášet zneužívání. – Chlapec táhne lesem vozík. Vidí opuštěný bunkr. Najde u něj starou přilbu a zavírací nůž. Řízne se jím do ruky. Seshora vidí, že bunkr je plný krys. – Za Garbosem přijede kněz pro pálenku. Vyčte mu, že nechodí do kostela. Muž pak pověsí dítě za ruce a poštve na ně svého vlčáka. Vyhrožuje mu, že jestli něco prozradí, zabije ho. Chlapec zase ministruje. Pak prsty hraje na němých varhanách, zatímco Garbos je u zpovědi. Kněz děkuje farníkovi, že se o dítě stará. – Muž doma chlapce spoutá. Objeví u něj nůž a chce vědět, kde ho sebral. Kluk, připoutaný k němu na laně ho dovede k bunkru. Když se Garbos dívá seshora do bunkru dovnitř, hoch ho provazem strhne dovnitř, kde jej sežerou krysy. – Chlapec se modlí v kostele. Pak ministruje na mši za zemřelého kněze jeho nástupci. Náhodou u rakve starého kněze upustí stojan s biblí. Rozhořčení lidé jej hodí do žumpy u kostela. Dostane se z ní a vypere si prádlo v potoce u Garbosova stavení. Pak se vydá s pilou a ohněm v plechovce do lesa. – Labina. Je zima a sníh. Chlapec vleze do ovčína, kde najde uskladněné brambory. Když slyší štěkot psů, uteče do lesa. V zemljance si rozdělá oheň, ale opět ho vyruší štěkání psů v dálce. Putuje zasněženou krajinou. Propadne se do ledu, ale dokáže se vyhrabat na pevnější vrstvu. Zmrzlý se plazí k rybářské chatě, kterou vidí na břehu. – Dítě se probere uvnitř. Dívka Labina, starající se o nemocného otce, mu dovolí, aby tu zůstal. Kluk ji slyší v noci masturbovat. – Na jaře oba pohřbí dívčina otce. Smyslná Labina kluka nutí, aby jí líbal nohy stále výš. Má přitom orgasmus. Dvojice se živí rybami. Dívka má na hocha zase chuť. Usnou v lese. Po návratu domů se chce mladá žena milovat, ale on to nedokáže. Dívka mu za to nafackuje. Žijí spolu dál, ale Labina je teď odtažitá a odmítavá. Vyčítá chlapci, že je k ničemu, zatímco on ji miluje. Dívka se před ním ukájí pod kozlem a on zuří. V noci kluk pověsí zvíře za nohy. Pak vhodí jeho uříznutou hlavu do okna a uteče. – Později v lese přepadne starého pocestného. Bije ho klackem a okrade ho. – Miťka. Chlapec pozoruje v noci ustupující německé vojáky na mostě. – Do vesnice, kterou lidé opouštějí kvůli blížící se frontě, vtrhne tlupa kozáků. Ti, stojící na straně Němců, zabíjejí vesničany, popravují, znásilňují a zapalují chalupy. Vzápětí je napadne rudoarmejské letadlo a rudoarmejská pěchota s tankem. – Na kraji lesa nedaleko vypálené vesnice se baví rudoarmejští vojáci. Na stromech jsou za nohy pověšení mrtví kozáci. Je tu i chlapec. Důstojník-politruk Gavrila se ho ptá na rodiče. Pochopí, že dítě je sirotek. Baví se pak o něm s velitelem vojenského tábora a vezme je do svého stanu, který sdílí se spolubojovníkem Miťkou. – Večer se vojáci s harmonikou baví u ohně. – Chlapec dostane nově ušitou uniformu a Gavrila mu dává školení: Strana je vlak a Stalin je strojvůdce. – Nedaleko tábora se najde několik zabitých rudoarmejců. Velitel se zlobí, že neuposlechli rozkaz nevzdalovat se. Miťka se v noci sbalí a odejde. Ráno v lese čeká na chlapce. Spolu jdou lesem. Přespí na stromě. Miťka druhý den pozoruje dalekohledem vesnici. Pak odstřelovačskou puškou střílí vesničany. Zabije i malého chlapce. Dítěti pak řekne, aby si zapamatoval, že platí oko za oko a zub za zub. – Gavrila při loučení vykládá chlapci, aby se vždy choval jako dobrý komunista, Miťka mu věnuje svou pistoli. Dítě pak odvezou. – Nikodém a Joska. Kluk před komisí mlčí. Je v sirotčinci, kde vládne šikana. V noci přeleze přes zeď a pozoruje opilce. – Ředitel ho pak v tělocvičně bije řemenem. – Chlapec si lehne na koleje a nechá nad sebou přejet vlak. Usmívá se. – Na trhu mezi ruinami města ho osočí jeden z prodejců jako židáka, co ho chtěl okrást. Kluk má respekt před partou ze sirotčince. Večer sleduje prodavače, odvážejícího svůj dvoukolák. Zastřelí ho pistolí... – V sirotčinci si chlapce vyzvedne jeho otec Nikodém. Zatímco ten je dojatý, syn má ve tváři nečitelný výraz. V najatém pokoji otec vaří zelňačku, ale dítě je apatické. Muž mluví o tom, jak mu koupí oblečení a jak na ně matka už čeká. Omlouvá se mu za odvoz k tetě. Mysleli si, že tam bude v bezpečí. Chce vědět, zda si syn aspoň vzpomíná, jak se jmenuje. Ten vztekle shodí talíř na zem a uteče. – Chlapec zlostně vybíjí okna v ruinách. Otec pláče. – Syn stráví noc u ohně s bezdomovci. Ráno jede s otcem autobusem. Pozoruje spícího tátu, který má na paži vytetované číslo z koncentračního tábora. Do zamlženého okna napíše své jméno: Joska.