Edith Piaf

New York, 16. února 1959. Edith Piaf zkolabuje při koncertu. Na nosítkách se modlí ke svaté Tereze, nechce ještě zemřít. – Paříž, Belleville 1918. Zatímco tříletá Edith Giovanna na ulici pláče, její matka Anetta si opodál vydělává zpěvem a dceřin pláč ji zcela zjevně obtěžuje. – Anetta pošle manželovi na frontu dopis: opouští Belleville a dítě nechává u matky. – Louis Gassion na dovolence najde dcerku ve zbědovaném stavu. – Bernay, Normandie. Otec nechá holčičku u své matky, která vede prosperující bordel. Mamá Louise nemá z vnučky radost, ale její prostitutky se o holčičku rády starají. Nejvíce se na dítě upne zrzavá Titine. – New York, 8. května 1959. Edith nahrává píseň Milord. – Později si užívá s milencem Dougem. – Holčička dostane zánět rohovky a dočasně oslepne. Titine ji zaveze do Lisieux, aby poprosila svatou Terezu o zázrak. – Edith musí mít stále zavázané oči. Oddaná Titine ji vodí na procházky, čte jí pohádky, dohlíží, aby chodila do školy. – Dítěti se konečně vrátí zrak. – Když si Louis pro sedmiletou dcerku přijede, Titine její odchod hořce opláče, ale mamá je ráda, že se syn vrací jako akrobat do cirkusu a že bere dítě s sebou. – Paříž, Orly, červen 1959. Edith oslavuje s přáteli v restauraci návrat z turné. Když se přiopije, chová se arogantně a tyransky. Její manažer Louis Barrier se na ni za to později zlobí. – U zpěvačky v bytě je nepořádek a válí se tu i injekční stříkačka… – Edith a Louis jezdí s cirkusem, kde otec vystupuje jako hadí muž. Věčně nespokojený akrobat hodně pije a dcerka musí tvrdě pracovat. – Dívence se zjeví svatá Tereza a slíbí jí ochranu. – Otec po hádce opustí cirkus a vystupuje jako pouliční komediant. Při jednom představení zazpívá dcerka hymnu a peníze se jim do klobouku jen hrnou. – Grasse, říjen 1963. Nemocná a zesláblá Edith se zlobí na nevlastní sestru Momone, která o ni pečuje. Bojí se, že už nebude moci zpívat. – Paříž, Montmartre, říjen 1935. Dvacetiletá Edith zpívá na ulici. Doprovází ji patnáctiletá Momone (Simone). Vydělané peníze odevzdávají hochštaplerskému pasákovi a gangsterovi Albertovi. – V bistru se opilá Anetta pohádá s dcerou, která jí nechce věčně dávat peníze. – Edith osloví na ulici robustní majitel klubu Gerny’s Louis Leplée. Její zpěv ho zaujal, pozve ji proto na zkoušku. – Albert se zlobí, že Edith vydělala málo. Vyhrožuje jí, že půjdou s Momone šlapat chodník. – V Gerny’s jsou z Edith nadšeni. Leplée jí dá pseudonym Piaf, tedy Vrabčák. – Před prvním vystoupením trpí Edith trémou, ale všem se její zpěv líbí. Tatínek Leplée ji pak představí klavíristce a skladatelce Marguerite Monnotové a řediteli Radia-Cité Canettimu, ale mladá žena spěchá s výdělkem za Albertem. – Edith Piaf se stává pojmem. V Gerny’s je nabito. – Na silvestrovské oslavě představí Leplée zpěvačce básníka a skladatele Raymonda Assa. Muž by s ní rád spolupracoval, ale rozjařená Edith není vstřícná. – Grasse 1963. Nemocná Edith se vyhřívá na sluníčku. Mrkvovou šťávu nechce ani vidět. – (Minulost) Leplée je ve svém bytě zavražděn. Policie vyslýchá Edith vzhledem k jejímu spojení s galerkou. Tisk si na případu smlsne. Momone skončí v nápravném zařízení pro mladistvé. – Edith vzpomíná, jak po jednom vystoupení chtěla na milenci Dougovi, aby ji odvezl do vzdáleného Chalons. Cestou havarovali a ona pak nemohla zpívat. Tehdy získala návyk na prášky proti bolestem. – Zpěvačka vyhledá Raymonda Assa. Básník spolu s Marguerite s ní neúprosně piluje výslovnost a pěveckou techniku. Edith se vzepře a uteče. Raymond ji nesmlouvavě odvede z hospody, kde popíjí s kamarády. Naučí ji používat při vystupování ruce a vymyslí pro ni kostým: jednoduché černé šaty. – Asso pronajme koncertní sál. Je vyprodáno a Raymond má hodně práce, aby dostal ztrémovanou zpěvačku na pódium. – Z Edith je hvězda a známá osobnost. Má vyprodané sály, nahrává desky a vyráží na turné. K jejím přátelům patří Jean Cocteau. Stará se o ni její štáb v čele s Momone, sekretářkou Ginou a s oddaným manažerem Louisem Barrierem. – Edith se v pařížském bytě zlobí na sestru, že ji komanduje. Pak přijme Michela Emera. Mladičký voják druhý den odjíždí na frontu a má pro ni písničku L’accordéoniste (Harmonikářka). Zpěvačce se líbí a prosadí ji na koncert v Bobinu. – New York, 1947. Francouzka zpočátku tamní obecenstvo nenadchne, později se však dostaví úspěch. – Edith je v New Yorku už osm týdnů, když ji její krajan, boxer Marcel Cerdan, pozve na večeři do malého bistra. Ženě se tam nelíbí, na její přání tedy změní lokál. Muž se kromě boxu věnuje chovu prasat, je ženatý a má tři děti. – Edith pak v hotelu vypráví o schůzce sestře. Cítí, že je na nejlepší cestě se zamilovat. – Marcel pozve zpěvačku na zápas o mistrovský titul, ona jeho na svůj koncert. – Na vystoupení dorazí i její obdivovatelka Marlene Dietrichová. – Marcel vezme přítelkyni k sobě do hotelu a pomilují se. – Edith se za pomoci obětavého správce Michela snaží v Grasse chodit. – Dreux, 13. prosince 1959. Edith na pódiu zavrávorá. Omluví se publiku a odejde do zákulisí. Louis ji zrazuje od návratu na scénu, ona si to však prosadí, a pak při zpěvu omdlí. – Edith je šťastně zamilovaná do Marcela. Děkuje svaté Tereze za svou lásku. – Zpěvačka povzbuzuje Marcela při boxerském utkání o titul. Muž v 11. kole zvítězí a milenka mu připraví nádhernou oslavu. – Zamilovaná zpěvačka píše Marcelovi vášnivé dopisy. – Paříž, únor 1960. Edith je v nemocnici, nicméně plánuje galakoncert v Olympii. Nikdo z jejích přátel nevěří, že bude dost silná. Ani po návratu domů na tom není zdravotně dobře. – New York. Momone žárlí na Marcela a chce se vrátit do Paříže. Edith ví, že se milenec nerozvede, ale touží po něm. Zavolá mu, aby za ní přiletěl. – (1949) Letadlo s Marcelem se zřítí do moře. Edith se zhroutí. – Smutná zpěvačka hledá v Paříži útěchu u věštkyně. – Kalifornie, srpen 1955. Opilá Edith jede s manželem Jacquesem Pillsem a s Ginou autem. Gině je zle. Edith později u bazénu vyvolá konflikt. Je zlá a agresivní a třese se po celém těle. Rozhodne se absolvovat detoxikační léčbu. – Říjen 1960, o pět let později. Zesláblá Edith živoří v pařížském bytě. Na koncert v Olympii se necítí. Když však za ní přijdou Charles Dumont a Michel Vaucair se skladbou Je ne regrette rien, jako zázrakem ožije. – Edith se líčí v šatně. Podle Momone jsou v nabitém sále její přátelé Aznavour, Cocteau, Montand a další. Zpěvačku dojme, když zahlédne Assa. Pak zpanikaří: nemá na krku zlatý křížek. – Drobná shrbená umělkyně se přišourá na pódium. Koncert začíná. Edith má ohromné ovace. – Vstřícně naladěná Francouzka plete na pláži svetr a odpovídá na otázky mladé americké novinářky. Kdyby nemohla zpívat, zemřela by. Všem ženám by doporučila, aby milovaly. – Grasse, říjen 1963 – poslední noc. Umírající Edith se vybavují různé zážitky: jak s Ginou našla před koncertem křížek, jak jí otec daroval panenku, jak spěchala za utajovanou dcerkou do nemocnice, ale ta právě zemřela. – Vystrašená Edith se ptá po manželu Théovi. Ten podle Momone brzy dorazí. – Piaf zpívá Je ne regrette rien. V auditoriu naslouchají její přátelé…