Kawasakiho růže

elevizní štáb, v němž je redaktor Martin, reportérka Radka a zvukař Luděk Josek, natáčí medailon významného českého psychiatra, profesora Pavla Joska, který má za svou disidentskou činnost dostat medaili Paměť národa. – Luděk je manželem Joskovy dcery Lucie, od níž převzal příjmení. Mají dospívající dceru Báru. Lucie je již delší dobu v nemocnici, kde nyní čeká na výsledky důležitých testů. Muž jí je nevěrný s Radkou. – Rodina navštíví nemocnou. – Štáb natáčí profesora Joska v různých situacích a prostředích, mimo jiné i na chalupě. Jana na kameru vzpomíná, jak byla kdysi v těhotenství zavřená ve vyšetřovací vazbě kvůli disidentské činnosti své i manželově. – Lékaři oznámí Lucii, že je v pořádku. Benigní nádor, který měla, se vyskytuje u lidí jen výjimečně, častější je u krav. Proto ji doktoři požádají, aby ho směli pojmenovat jejím jménem. Žena to s ironií přijme. Hned volá Luďkovi a potom i rodičům. – Luděk manželčino vyléčení zapíjí s jejími rodiči, pak však odejde, prý za Bárou, ve skutečnosti za nespokojenou Radkou. – Jana přinese Luďkovi pár věcí na oblečení po manželovi. – Rodina přiveze Lucii domů. Mladí bydlí ve stejném domě jako staří, jen o patro výš. – Před milováním Luděk přizná manželce pravdu. Tu to trpce zasáhne. – Luděk se pohádá s Bárou a odejde. – Muž přivede večer domů Radku, chce řešit situaci ve třech. Spolu Lucii „rozebírají“ a nabízejí jí duchovní cestu k nazření sama sebe. Ale žena prohlásí, že už ho nechce. Radka odejde a Luděk se na manželku zlobí. Obviňuje ji, že je po otci, kterého nikdy neměl rád. Lucie se náhodou zraní o sklenici, ale Luděk z toho udělá aféru, že se chtěla zabít. Běží s tím hned za jejími rodiči a pak posílá sms příbuzným a známým. Když se později vrátí domů, najde své věci na gauči. – Bára je chycena při krádeži sladkostí v obchodě. Policisté ji předají dědovi. Ten ji přiměje, aby zavolala otci a přiznala se mu. – Luděk před Radkou komentuje záznam z natáčení. Nasazuje na Joska i na Janu. – V reportáži se mluví o Janině příteli, sochaři Bořkovi, kterého estébáci donutili k emigraci. Bořek podle Joskové jednal jako kamikadze. Dal se na pití a začal se chovat paranoidně. – Martin ukáže kolegům Joskův úplný spis, z něhož je zřejmé, že zasloužilý disident „práskal”. Luděk se setká s tchánem. Obviní ho, že právě on narušil jeho vztah s Lucií. Nasazuje i na Janu. Pak mu dá spis. – Psychiatr byl obviněn ze spolupráce s StB již brzy po listopadu 1989. Na základě neúplné dokumentace jej však soud očistil. Josek v medailonku ještě předtím, než dostal úplný spis, popíral spolupráci a stavěl se proti lustracím. – Štáb natáčí v bytě estébaka Kafky, který tehdy „zpracovával” Bořka (krycí jméno Sochař) i Joska (Doktor). Starý vlídný pán tvrdí, že výslech je umění, a ochotně popisuje své metody. Nikdy se prý nesnížil k násilí. – Štáb navštíví Bořka, který žije ve švédském Göteborgu a má ateliér v bývalém cukrovaru. Ten tvrdí, že ho Kafka při výslechu pálil cigaretou, a ukazuje jizvy. Rázovitý umělec si se štábem hned potyká. – Vyjde najevo minulost. Pavel už od školy miloval Janu. Ta za ním později, už jako za psychiatrem, přišla s Bořkem s prosbou, aby mu pomohl získat „modrou”. Estébáci o všem věděli a donutili Pavla, aby jim předával dokumenty ze svých pohovorů s pacientem Bořkem, k nimž mu ovšem dodávali podklady. Pak Bořka „rozpili” a donutili ho odjet ze země. Lucie je sochařovou dcerou. – Jana se provdala za Pavla. Ten začal působit v disentu a pro StB byl už nepoužitelný, protože odešel z kliniky a myl okna. – Lucie si doma promluví s otcem. Pak odjede za matkou na chalupu. Řekne jí, že jí Luděk dal tátův kompletní spis. Obviňuje Pavla ze zrady jejího tehdejšího milence. Ve vypjaté scéně se ženy pohádají. Obě mají pádné argumenty. Jana mluví o tom, že opět to odnášejí ti lepší, zatímco ti největší grázlové si v klidu užívají vysoké penze. Prohlásí, že o Pavlově spolupráci s estébáky věděla. Zároveň řekne dceři, že jen kvůli němu se narodila, protože ona chtěla jít na potrat. Pavel ji miloval a je mu vděčná za krásný společný život... – Lucie s Bárou se vydají do Göteborgu za Bořkem. Všichni tři se rychle sblíží. Sochař se netají tím, že mu psychiatrova zrada vadila. Estébáci mu tehdy řekli, že je Jana těhotná s Pavlem. Umělec zavede návštěvnice do svého ateliéru a seznámí je s přítelem, japonským malířem Toškem (Toširem) Kawasakim. Ten přišel o manželku a dceru při teroristickém útoku sarinem v tokijském metru a od té doby přestal malovat. Bořek mu pomáhá prodávat staré obrazy s květy, malovanými tuší. Při večeři v rozjařené společnosti svých známých mluví sochař nadšeně o bohatosti češtiny. – Josek se baví s Radkou o svém případu. Líčí estébácké metody. Jemu vyhrožovali, že se postarají, aby jeho nemocná matka nemohla dostávat drahé léky. Podle Radky by měl psychiatr promluvit o své vině; jen tak může odpustit sám sobě. Starý muž mluví o tom, jak minulost zasahuje do současnosti; podle něj se i Radka stala součástí podivné pomsty. – Pavel recituje Janě Skácelovu báseň Píseň o nejbližší vině. Manželka se domnívá, že by jeho veřejná omluva vyzněla trapně. – Bára na kameru tvrdí, že ona vzhledem ke svému mládí nemůže dědu soudit. – Luděk přespává v televizním studiu a k Radce se chová s odstupem. Martin mu vyčte, že je udává na vedení, neboť prý v medailonu chtějí obhajovat práskače. – V televizi je rozhovor s Bořkem, který je autorem sošky, předávané držitelům Paměti národa. Sledují to Pavel s Janou. Sochař mluví o svém životě ve Švédsku, kde má teď svůj domov i děti. – Před slavností se Jana s Bárou setkají s Bořkem. Rozpačitě se spolu baví. – Při slavnosti představí řečník profesora Pavla Joska. Psychiatr při převzetí Bořkovy sošky prohlásí, že mu bude připomínat jeho zradu a on ji přijímá jako svůj trest. Zradil a jeho informace změnily osudy několika lidem. Žádá toho, komu ublížil, o odpuštění. Lucie to sleduje v publiku. Následuje potlesk. – Bořek představí na návštěvě u Josků svého přítele Toška Kawasakiho. Pak jako milovník češtiny cituje ze Šmírbuchu Patrika Ouředníka synonyma pro udavače. Není to však legrace. Nakonec Bořek odlehčí situaci konstatováním, že přesně tato slova chtěl proti bývalému příteli použít, ale teď už nechce. – Kafka se svou rodinou oslavuje narozeniny jako hodný dědeček a pradědeček.