Drama / Životopisný
Itálie / USA / Polsko, 2005, 2x100 min
Režie:
Scénář:
John Kent Harrison, Francesco Arlanch
Kamera:
Hudba:
Hrají:
Jon Voight, Cary Elwes, Ben Gazzara, Christopher Lee, Vittoria Belvedere, James Cromwell,Daniele Pecci, Valeria Cavalli, Giulio Base, Ettore Bassi, Maciej Marczewski, Tadeusz Bradecki,Vanni Corbellini, Andrea Bosca, Izabela Kuna, Andrzej Blumenfeld, Ben Talar, Krzysztof Pieczyński,Edward Żentara, Agnieszka Mandat, Ryszard Radwański, Andrzej Szopa, Andrzej Żarnecki, Marcin Kuźmiński, Claudio Spadaro, Robert Mazurkiewicz, Harald Posch, Bianca Nappi, Fabrizio Bucci,Marc Fiorini, Michele Gammino, Cyrus Elias, David Traylor, Ted Rusoff
Producenti:
Luca Bernabei, Marcial Cuquerella
Střih:
Zvuk:
Marek Wronko, Maurizio Argentieri
Karol Józef Wojtyla, jeden z nejslavnějších Poláků všech dob, rodák z Wadowic, ve svých 38 letech nejmladší polský biskup a o čtyři roky později již arcibiskup krakovský, záhy kardinál a jedenáct let nato první (a v historii jediný) polský papež a biskup římský, je jedna z osobností, které svým významem daleko přesáhly dobu, v níž žily, místo, kde přímo působily, i čas, v němž tvořily své dílo.
Dvacet šest let, v nichž Karol Wojtyla pod papežským jménem Jan Pavel II., působil v nejvyšším pontifikátu katolické církve, znamenalo doslova renesanci křesťanské víry na celém světě. Od dob Pia IX. (1846) nejmladší papež, založením básník, herec a vášnivý sportovec, doktor teologie a filozofie a zároveň člověk velkého daru řeči a nesmírného jazykového nadání (plynně ovládal více než 10 jazyků a stále se učil další) zcela změnil pohled na papežský úřad.
Kněz s prožitou zkušeností důsledků fašistické okupace a komunistické diktatury rozuměl dobře bolestem současného světa. Svůj úřad přijal s pokorou jako absolutní službu Bohu. Vstoupil do srdcí věřících i nevěřících, budoval mosty mezi náboženstvími. Jako nejvyšší představitel katolické církve vyjádřil omluvu za mnoho křivd, jichž se dopustila za dvě milénia své existence. Vykonal mnoho poutí a skutků, které žádný papež před ním nevykonal. Vystoupil z bezpečí papežské rezidence a nacestoval za svými věřícími milión kilometrů po celém světě. Přinášel autoritu svého úřadu a víru a vřelost své osobnosti na místa bezpráví i na místa, která žádný papež ještě nikdy v historii nenavštívil.
Ve světě druhé poloviny XX. století, poznamenaném totalitními režimy, diktaturami, studenou válkou a náboženskou intolerancí se stal symbolem. Pro trpící a utiskované symbolem lásky a naděje, pro diktátory postrachem. Světu, zachvácenému nejrůznějšími - ismy a relativitou všech hodnot, znovu a znovu vysvětloval obohacující podstatu víry a nutnost obnovení svobody, pravdy a lidské důstojnosti. A jako málokdo věděl, o čem mluví.
Ačkoliv měl pro své konzervativní postoje v některých bolavých otázkách současného světa i své kritiky, přesto získal miliony lidí na celém světě svým smyslem pro humor, schopností vyjádřit složité otázky jednoduše a především vřelým srdcem, do něhož se vešlo i odpuštění pro člověka, který jej chtěl zabít. Probouzel v lidech hodnoty, které sám vyznával. Lásku, úctu a toleranci. Jeho Světové dny mládeže jsou v historii křesťanské církve revolučním počinem. Stal se otcem všech, kdo jej chtěli přijmout, symbolem práva na lidskou důstojnost a svobodu, jednou z příčin morálního pádu komunismu, byl nominován na Nobelovu cenu míru.
Jeho poslední dny na tomto světě na začátku dubna roku 2005 s ním sdílelo tisíce věřících na zcela zaplněném Svatopetrském náměstí, vigilie se držely v kostelích i na otevřených prostranstvích po celém světě. K poslednímu rozloučení s papežovými ostatky před jejich uložením do krypty pod Svatopetrskou bazilikou se sjelo za čtyři dny kolem čtyř miliónů lidí, což je jedna z největších poutí v historii křesťanství.
Papežův pohřeb na krátkou dobu spojil celý svět, obyčejné lidi i hlavy států, přátele s nepřáteli, křesťany, pravoslavné, Židy, muslimy, blízké i vzdálené, všechny, jejichž životů se nějak dotkl, aby v ojedinělém souznění vzdali čest muži, který nesmazatelným způsobem poznamenal tvář tohoto světa.
Dvoudílný italsko-polsko-americký film Papež Jan Pavel II. byl natočen již v roce papežovy smrti, 2005, pod dohledem jeho dlouholetého přítele a osobního sekretáře, dnes kardinála Stanislawa Dziwisze, arcibiskupa krakovského, v režii Johna Kenta Harrisona (USA), který se podílel i na scénáři, původně inspirovaném televizní hrou Francesca Contalda (Itálie).
Mapuje cestu tohoto výjimečného muže od mládí v rodných Wadowicích, přes studia v Krakově, postupnou ztrátu blízkých a rozhodnutí vstoupit za nacistické okupace do tajného kněžského semináře pod vedením kardinála Sapiehy, až po první mezníky jeho kněžského života.
2024 ©