Drama / Komedie
Česko, 2018, 92 min
Režie:
Předloha:
Josef Formánek (kniha)
Scénář:
Kamera:
Hudba:
Hrají:
David Švehlík, Jaroslav Dušek, Ondřej Malý, Ivan Franěk, Marika Šoposká, Simona Babčáková, Jiří Maryško, Jaroslav Plesl, Michal Gulyáš, Taťjana Medvecká, Ha Thanh Špetlíková, František Černý, Anna Randárová, Rostislav Novák st., Marika Procházková, Radovan Král, Petra Nesvačilová, Isabela Bencová-Smečková, Karel Ondrka, Tomáš Měch… (více)
Producenti:
Zvuk:
Scénografie:
Masky:
Kostýmy:
příběhy úspěšných chlapů, kteří se přes dno lahve dostali na samotné dno života. Na dno, odkud vede už jen cesta vzhůru. Na válečné stezce s chlastem potkává Josef třeba Honzu, bývalého reprezentanta v triatlonu a účastníka nejtěžšího závodu světa – Ironmana. Úředník a geniální matematik Milan zase věří, že je vyslancem z vesmíru. Někoho zradila žena, někdo hrál v německém gay pornu a svůj příběh má i Tomáš, který zašel ve vztahu se svou nevlastní dcerou až příliš daleko. Všichni z různých důvodů chlastali ve velkém stylu první ligu, někdo sám doma jiný jako tahoun v hospodě. Pod dohledem přísné primářky a v pevném režimu teď společně poznávají, jak lehké bylo opojnému alkoholu propadnout a jak naopak těžká je cesta ze závislosti ven. Ze závislosti už ale cesta ven nevede, jediná šance je nahradit alkohol něčím jiným. Co takhle uběhnout maraton?
Josef je alkoholik, který se dobrovolně, nikoliv však kvůli sobě, ale kvůli ženě, rozhodl nastoupit na léčení. V prostředí, kde každý měl v minulosti svůj „důvod“ pít a teď věří, že má důvod přestat, se mu s nadhledem intelektuála nad ostatními alkoholiky vcelku daří. Jenže, démon alkohol je věru silný protivník…
Téma to není nikterak originální, situace, které prožívají toxikomani všeho druhu, jsou vcelku standardní. Snaha, ale zároveň pochybnosti o sobě samém, sebelítost a svádění problémů na druhé. Řád léčebny, jeho dodržování a porušování, recidiva i beznaděj...
Svátek vsadil jednak na co největší autenticitu příběhů jednotlivých postav, jednak na herecký výkon Davida Švehlíka.
Pokud jde o to první, jeví se to ve výsledku poněkud dvojsečně. Film, jehož scénář napsal Svátek společně s Formánkem, se zjevně hodně věrně drží předlohy. Hlavní postava má Formánkovo jméno i povolání, film využívá i citace z knihy: Josef si v léčebně zapisuje své postřehy a pocity do deníku a je zřejmé, že s knihou počítá.
To samozřejmě na jedné straně umocňuje sílu, jíž jeho příběh působí, ale zároveň to občas škodí filmovému vyprávění. Nezřídka se totiž stává, že Josefův komentář, který celý film provází, je trochu moc deklamativní, ale hlavně zbytečný, protože jen doříkává to, co divák na plátně vidí, a mluvit o tom není třeba.
2024 ©