Winston S. Churchill byl prvním, kdo zmiňoval pojem "válečné zločiny". "Až boj skončí, musí být nacistické zločiny potrestány mezinárodním soudním tribunálem." Na Jaltské konferenci v roce 1945 položili Roosevelt, Churchill a Stalin právní základy, na kterých měl být proces postaven. 8. srpna toho roku, po ukončení války, zřídilo 26 spojeneckých zemí, které bojovaly proti Německu, v Londýně Mezinárodní vojenský soudní tribunál. 19. října byla zahájeno předběžné zasedání, kterému předsedal ruský soudce Nikitčenko a od 20. listopadu 1945 až do 1. října 1946 se v Norimberském justičním paláci konal největší soudní proces v dějinách s obžalovanými nejvyššími představiteli Třetí říše, které se podařilo na konci války zajmout živé. Proti obžalovaným byla vznesena čtyři hlavní obvinění: ZLOČINY PROTI MÍRU, ZLOČINY PROTI LIDSKOSTI, VÁLEČNÉ ZLOČINY A SPIKNUTÍ. Tento proces byl jednou z nejsložitějších právních událostí v moderních dějinách, neboť neexistovaly precedenty, ani mezinárodně přijaté právo. Soudci byli jmenovaní Sovětským svazem, Spojenými státy americkými, Francií a Velkou Británií. Předsedou soudu byl jmenován Angličan Sir Geoffrey Lawrence. Jedním z nacistických vůdců, který neprojevil při procesu strach, byl Göring, který se postavil před soudní tribunál a řekl: „My všichni obžalovaní bychom naši obhajobu zkrátit na tři slova: Polibte mi prdel“. Nicméně sám po vynesení rozsudku smrti za nevyjasněných okolností spáchal sebevraždu.
2024 ©