Jakub lhář

Unést těžkou dřinu a hladovění není tak hrozné, jako být vystavován kruté zvůli a ponižování. Bez sebemenší možnosti úniku do soukromí, od rána do večera, na každém kroku. Je válka a Jakob Heym žije v jednom z polských ghett. Stačí, že se po setmění zdržel venku, a už ho strážní světlomet přišpendluje k chodníku. Tentokrát jsou na policejní stanici blahosklonní, a navíc tam Jakob zaslechne v rozhlase zprávu o nezadržitelném postupu sovětských vojsk... Tenhle drobný muž s ustaranou tváří a jakoby ustrašeným pohledem není žádný hrdina, nocméně to, co slyšel, mu vnukne myšlenku: bude předstírat, že má pečlivě ukryté rádio a z něj se pravidelně dozvídá o blízkém konci válečného utrpení. Je to nápad krajně nebezpečné, zvlástě pro něj, avšak Jakob se ho nevzdá, protože ví, že to jediné, co může lidi kolem něho držet při životě, je naděje. A tak každodenně dodává "čerstvé zprávy" mladému Míšovi, jehož milé nacisti právě odvlekli rodiče do transportu, Herschelovi, kterému zastřelili ženu, a také Kowalskému, do jehož parádního holičství chodil před válkou. Vylhané zprávy o blížící se svobodě putují od jedněch úst ke druhým a znamenají spásné povzbuzení. Jakob se občas hroutí pod náporem strachu, ale dychtivé tváře kolem něho mu nedovolí hru přestat hrát. Jestě v transportním vagónu vypráví malé Lindě pohádku, kterou pro ni nedávno "našel" v programu jedné ze stanic svého rádia.