Slovenský námezdní dělník Štefan Banič opustí v roce 1907 ženu Rózu, tři děti i rodnou ves a odjede s řadou dalších chudých mužů za výdělkem do Ameriky. Usadí se v pensylvánském městě Greenville, kde si najde práci v místní slévárně a později v dole. Jako spoustu jiných lidí i jeho okouzlí kinematograf. Nejvíc jej zasáhnou dokumentární záběry pilota, který se se svým strojem zřítil na zem a zahynul. Štefan začne vymýšlet způsob, jak pilotům zachránit život. Podle něj jde o jakousi obdobu záchranných vest a kruhů, jaké viděl na lodích. S pomocí hluchoněmého kutila přezdívaného Edison vymyslí a sestrojí „padostroj“ na principu deštníku, který se rozevírá pod pilotovýma rukama. S pomocí zámožného amerického inženýra Franka si Banič dokonce zažádá o patent. Jenže musí před zástupci úřadů skočit z výšky patnácti podlaží a osobně tak demonstrovat, že jeho vynález skutečně funguje. Následně skutečně získá patent a výhradní právo svůj padostroj vyrábět a prodávat. První, kdo má o novinku zájem, je americké letectvo. Jenže se píše rok 1914 a Banič je občanem Rakouska-Uherska, zataženého do největší války, jakou dosud lidstvo zažilo. A tak nadějný vynálezce pozná, že realita je přinejmenším stejně tvrdá jako zem, na kterou dopadal při svých pokusech…
Štefan Banič získal osvědčení od Amerického patentového úřadu 25. srpna 1914 a jeho vynález je považován za první skutečně funkční a reálně využívaný padák. Místo očekávané milionové sumy mu však americké letectvo nabídlo víceméně jen náhradu výdajů a čestné členství. Pár let po první světové válce se Banič vrátil domů, živil se jako zednický mistr a zemřel v zapomnění v roce 1941.
2024 ©