Kladivo na čarodějnice

17. století. Žebračka Maryna Schuchová schovala při přijímání hostii do šátku. Faráři Schmidtovi přiznala, že ji chtěla dát porodní bábě Groerové pro nemocnou krávu. Mladý farář ji označí za čarodějnici a přesvědčí šumperskou hraběnku de Galle, aby povolala inkvizitora Bobliga z Edelstadtu. Nedostudovaný právník vidí v nabídce velkou příležitost. Mučením a zastrašováním přinutí ženy z města, aby vypovídaly o svých stycích s ďáblem a aby se zpaměti naučily Bobligovy výmysly, nutné pro inkviziční tribunál. Boblig se chce zmocnit jmění bohatých měšťanů, a proto je obviní z čarodějnictví. V jeho počínání mu překáží děkan Lautner. Proto i jeho Boblig označí za společníka ďáblova. Lautner marně žádá o pomoc olomouckého biskupa a další kněze. Krajem se šíří strach, Bobliga se bojí i hraběnka. Farář Schmidt si s hrůzou uvědomí, co způsobil svou horlivostí. Lautner je spolu s mnoha dalšími uvězněn a mučen. Zpočátku je přesvědčen, že je možné uhájit pravdu, ale zůstane sám. Ostatní měšťané jsou zlomeni a jako ve snách odříkávají naučené role. Na Šumpersku hoří hranice, na jedné z nich je upálen i děkan. Boblig vládne všem, protože všichni mají strach. V klidu a blahobytu se pak inkvizitor dožije vysokého věku a ještě se na stará kolena ožení.