Při návštěvě v zoo Karel Kopfrkingl vyjadřuje vděk manželce Marii, s níž se tu před lety seznámil a jíž říká poeticky Lakmé (a ona ho oslovuje na jeho přání jako Romana), za peníze, jež přinesla do manželství a za její péči o domácnost. Jsou s nimi šestnáctiletá dcera Zina a čtrnáctiletý brýlatý syn Mili. Muž ženě ukáže pana Strausse, jemuž od nynějška bude dávat provizi. – Na večírku Spolku přátel žehu, jemuž Kopfrkingl předsedá a na němž se podle jeho rozhodnutí nepodává alkohol a nesmí se kouřit, se domluví s panem Straussem, aby jako obchodní agent s cukrářskými výrobky nabízel i přihlášku do Spolku; za každého nového člena dostane pět korun. Na večírek dorazí předsedův přítel z první světové války Walter Reinke s chotí Ernou. Kopfrkingl ukáže panu Straussovi knihu o Tibetu, v níž si prý „čte jako v bibli“. V proslovu o přednostech žehu z této knihy cituje a tvrdí, že čím dříve se člověk v prach obrátí, tím dříve se jeho duše osvítí. Zmíní se také o výhodách krematorií. Na závěr proslovu připije vodou na šťastné lidstvo. Strauss urychleně odejde. Kopfrkingl se zmíní o jeho nešťastném životě. Podle Marie je Strauss žid. – Kopfrkingla zaujmou v rámařství pana Holého obrázky polonahých slečen, ale koupí portrét nikaragujského prezidenta, jehož jméno nechá přelepit. Také si dá zarámovat zákon o kremaci. – Muž doma rozvěsí oba přinesené obrazy. Má láskyplnou starost o svou kočku Čarokrásnou Roxanu. Na návštěvu přijdou Reinkeovi. Kopfrkingl vzpomíná na utrpení koní za války. Podle něj lidstvo musí být šťastné. Nacista Walter se raduje nad připojením Rakouska k Říši. Vyzve kamaráda ke vstupu do partaje, ale ten si přihlášku nevezme. Erna ví, že jejich společníka zajímají spíše lidské tragédie. Kopfrkinglovi mluví o tom, že jsou Češi. Podle hosta je v Karlovi určitě „aspoň kapka německé krve“. Reinke s manželkou nespokojeně odjedou. – Do krematoria nastoupí nesmělý mladík Dvořák. Kopfrkingl, který v „chrámu smrti“ pracuje už patnáct let a kterému se často zjevuje černovlasá bledá dívka, ho seznámí s kolegy; Josífek Zajíc má strach o osud republiky, ale Kopfrkingl ho uklidní. Pak provází nováčka krematoriem. V přípravně otevře rakev slečny Strunné a uhladí mrtvé vlasy. – Kopfrkingl na procházce s rodinou obdivuje v parku rozkvetlé květy. Na pouti ho zaujme panoptikum voskových figur se „sbírkou“ seriálových vrahů, z něhož mají děti i žena hrůzu, a také oddělení „jen pro pány“, týkající se pohlavních chorob. – Kopfrkingl si dává u souseda, židovského doktora Bettelheima, často dělat krevní rozbor, údajně z obavy před nákazou z mrtvých v krematoriu (ve skutečnosti kvůli možným důsledkům z pravidelných návštěv v „masérském salonu“). Zmíní se o tom, že v pohraničí je vyhlášen výjimečný stav. – Zřízenec krematoria, morfinista Fenek, dá Kopfrkinglovi sbírku much a požaduje za ni dávku morfia od chemika Reinkeho, který se ovšem momentálně účastní mobilizace. – Kopfrkingl chce pozvat mladou a pohlednou uklízečku v krematoriu Liškovou na „rozhovor“, ale ta začne křičet a odejde. – V „masérském salonu“ Iris, kam chodí „spořádaný manžel“ jednou měsíčně, vypráví Kopfrkingl své oblíbené slečně Dagmar (k nerozeznání podobné manželce) o práci, o rodině a o úspěších s přibývajícími členy Spolku přátel žehu díky panu Straussovi. – Doma muž zavěsí na zeď sbírku much. Má starost o Lakmé, která je prý nějaká smutná. Koupil dceři k narozeninám kostým a zmíní se o dceřině příteli panu Kájovi, zda bude také tak pro rodinu jako on. – Uklízečka Lišková dá výpověď. Fenek se dožaduje morfia, ale podle Kopfrkingla by se v době politické krize měl zajímat o jiné věci. Muž učeše v rakvi slečnu Čárskou, která zemřela těsně před svatbou. Sleduje pak s Dvořákem spalování rakve. Také nový zaměstnanec chce odejít, raději by prý dělal v kotelně. Kopfrkingl mu to rozmlouvá. – Rodina slaví Zininy narozeniny v době okupace Sudet. Pan Kája udělá rodinnou fotografii. Baví se o tom, zda může někdo v rakvi obživnout. Kopfrkingl tvrdí, že ne. Libuje si, že dá spálit i kočku Čarokrásnou a požádá dceru, aby zahrála Mahlerovy Písně o mrtvých dětech nebo raději něco veselejšího, Saint-Saënsův Tanec kostlivců. Manželka se marně snaží muži zatajit Reinkeho pozvání na box. – Kopfrkinglovi, který se chlubí svou citlivostí a láskou k hudbě, zápas připadá surový. Syn Mili má obavy o knokautovaného mladého boxera. – Na Vánoce zabíjí kapry místo otce hospodyně od Bettelheimů, paní Anežka. Walter na vánoční návštěvě požádá přítele, aby se 6. března zúčastnil slavnosti na židovské obci a podal zprávu sudetoněmecké straně „nešťastných židech“. Zároveň mu znovu dá přihlášku do partaje. Pozve ho do kasina, kam mají přístup jen její členové a kde je spousta krásných blondýn. – Na Štědrý večer otec mluví o tom, že v onen den se bohužel v krematoriu nespaluje a zmiňuje se o německém národu, který čeká skvělá budoucnost a k němuž i oni patří. – Kopfrkingl se při odběru vyptává Bettelheima, zda má slovanskou nebo germánskou krev. Podle lékaře v tom není rozdíl. Vnutí se s ním na společnou večeři pohřebního bratrstva při svátku Chevra suda na židovské obci, kde potká i pana Strausse. Líbí se mu kantorův zpěv. – Reinke se v kasinu, kde slaví nacisté okupaci Československa z 15. března 1939, vyptává Karla, co židé říkali. Kopfrkingl mu neodporuje, když podle něj mluvili židé určitě o zničení německé říše. Kamarád se baví o chystaném obsazení dalších území v Evropě. Podle něj je i v krematoriu spousta nepřátel Říše. Kopfrkingl, se zaujetím sledující nevázanou zábavu s blondýnami, s ním souhlasí a udá Strausse a Bettelheima. Walter pak nasazuje i na Lakmé, jejíž matka byla židovka. Tvrdí, že je také „nasáklá“ a že si nezaslouží žít s ním; čeká ji prý mnoho starostí. – Kopfrkingl se v krematoriu baví s ředitelem, pak vynadá Fenekovi kvůli morfiu a Vránovi kvůli nepořádku a spokojeně přihlíží, jak gestapo zatkne ředitele, pana Berana a pana Zajíce. Nesměle zkouší hajlovat. Zjeví se mu opět bledá černovláska. – Doma muž zjistí, že se Mili přátelí s boxerem, který chce rozbít Němcům držku. Oznámí synovi před zaskočenou manželkou, že po prázdninách půjde na německé gymnázium. Děti odjedou na prázdniny k tetě do Slatiňan. – Kopfrkingl doma přiměje Lakmé, aby se slavnostně oblékla. Pochlubí se jí, že bude povýšen a stane se ředitelem. Po večeři odvede povolnou ženu do koupelny a oběsí ji na rozbitém ventilátoru. Zjeví se mu dvojník jako tibetský mnich. Sdělí mu, že po smrti dalajlamy byl on vybrán na jeho místo. Přijde si prý pro něj a odvede ho do požehnané vlasti, Tibetu. – Při pohřbu manželky vede Kopfrkingl proslov již jako ředitel krematoria. Podle něj může být smrt i dobro, neboť je vykoupením ze strastí života. Vzápětí začne vykřikovat podobně jako Hitler. Někteří lidé odejdou, jiní hajlují. – V „masážním salonu“ Kopfrkingl vykládá Walterovi o svých krocích v krematoriu. Podle kamaráda je Mili čtvrteční žid, a proto ho do německého gymnázia nevezmou. – V sobotu, kdy se nespaluje, vezme otec syna do krematoria. Zahlédne tam oběšeného pana Dvořáka. V přípravně zabije chlapce železnou tyčí a uloží ho do rakve k mrtvému „čistokrevnému“ Němci. Zjevení tibetského mnicha mu praví, že jeho země jej očekává jako vládce, který spasí svět. On konstatuje, že musí spasit ještě jednu dobrou duši. – Nacista ve smokinku jmenuje Kopfrkingla tajným odborným šéfem na spalování v koncentračních táborech. Muži se myšlenka hromadné likvidace mrtvých v obrovských společných pecích a osvobozování duší zamlouvá. Má vidinu sebe jako spasitele všech židů, které v pecích osvobodí od utrpení. – Kopfrkingl vezme i Zinu na prohlídku krematoria. Cestou na hřbitově je zastaví muž, který hledá svou hloupou ženu, jež se mu tu před týdnem ztratila (a s níž se zjevoval na různých Kopfrkinglových akcích). V přípravně najde otec příhodnou rakev s učitelkou klavíru. Pak napadne šokovanou dceru tyčí, ale ona před ním uteče. Zjeví se mu totiž dvojník-mnich a odvede ho, aby se už konečně ujal svého poslání v Tibetu jako nový vládce. Před krematoriem ho ovšem osloví nacista ve smokingu. Podle nacisty ho čeká hodně práce pro národ, pro lidstvo. O jeho dceru se prý oni postarají. Kopfrkingl se vydává splnit svůj velký úkol spasit celý svět.